„15 kilo dole? Obrovský úspěch. A teď přichází část, o které se mluví mnohem méně.„

V poslední době kolem sebe vidím čím dál víc žen, které se rozhodly změnit svoje tělo. Začaly chodit do fitka, změnily jídlo, shodily deset nebo patnáct kilo.

A já jim k tomu chci říct první věc:

Klobouk dolů.

Rozhodnout se, několik měsíců něco dělat jinak a opravdu změnit svoje tělo není maličkost. Ono vůbec začít dá kolikrát práci. Člověku se ze svých zajetých návyků nechce. Některé dobroty, kterými si vyplňujeme nudu, nebo zalepujeme to, že jsme unavené, nešťastné, nespokojené a neuspokojené – blbě se jich zbavuje, jsou dost „návykové“.

Ale tys to zvládla. Můžeš být na sebe hrdá. Opravdu jo.
Možná teď plníš sociální sítě svými úspěchy. Bodejť ne. Tohle je potřeba ocenit, oslavit, ukázat.

Jenže existuje ještě druhá část příběhu, která na Instagramu vypadá podstatně méně sexy.

Co bude za dva roky?

Když sklouznete do jiné bubliny, než té, která zrovna hubne, tak k vám začnou prosakovat zprávy typu, „95 – 97% lidí zas všechno nabere zpět. Pojďme se podívat na to, co o tom víme a co jsou senzační texty pro přilákání vaší pozornost.

Výzkum ukazuje něco méně dramatického a o to důležitějšího: návrat části hmotnosti po skončení redukčního programu je velmi běžný a výsledky se mezi lidmi výrazně liší.

Velká meta-analýza 249 studií s více než 59 tisíci účastníky zjistila značnou variabilitu návratu hmotnosti po skončení behaviorálních programů. Vyšší počáteční úbytek byl spojen s rychlejším následným návratem části hmotnosti, ale výhoda proti kontrolním skupinám byla stále patrná nejméně pět let. bmj.com

Jinými slovy. Zhubnutí nebylo zbytečné. Jen samotné zhubnutí ještě není totéž jako nový životní systém.

A právě tady podle mě vzniká největší chyba.

Člověk se půl roku učí – jak zhubnout.

Ale vůbec se neučí – jak žít, až už nebudu potřebovat hubnout.

Co budu dělat, když přijde dovolená?

Když onemocním?

Když jsou Vánoce?

Když tři týdny nestíhám cvičit?

Když se váha o dvě kila pohne nahoru?

Když mě přestane bavit režim, který fungoval při hubnutí?

Tady se ukazuje, proč dlouhodobá změna potřebuje něco jiného než krátkodobou disciplínu.
Určitě jste už slyšeli, že když se vydáváte na tuto cestu, tak to musíte přijmout jako svůj životní styl.
Hmm, klidně to přijmete – na přechodnou dobu, a pak najednou koukáte, že jste zpátky zas tam, kde jste byli.

Za mě je nejvhodnější strategie – poznat se – opravdu se poznat. A propojit tuhle cestu do všech oblastí. Ne jen – hubnu, ale zkoumám, co mi dělá dobře.

Systematické přehledy ukazují, že behaviorální strategie pracující současně se stravou a pohybem dokážou návrat hmotnosti mírně, ale reálně zpomalovat, i když žádný jednoduchý univerzální trik na dlouhodobé udržení neexistuje. bmj.com

Proto mě dnes daleko víc než dokonalý režim zajímá otázka:

Umíš se vrátit?

Protože žena, která si udrží změnu, nemusí být žena, která už nikdy nesní dort, nepřestane na dva týdny cvičit nebo nepřibere dvě kila.

Mnohem důležitější je, že pozná, „Aha, začínám se vzdalovat tomu, co mi funguje.“ A ví, co udělat dál. Nečeká do 1. ledna. Nepotřebuje další revoluci.
Prostě se vrátí ke svému základu.

A právě proto podle mě nestačí naučit člověka jen zhubnout.

Potřebujeme ho naučit – jíst, hýbat se, reagovat na vlastní tělo a upravovat svůj systém podle toho, jak se mění jeho život.

Protože výsledkem by nemělo být, „Dokázala jsem vydržet dietu.“
Ale dostat se do bodu, kdy si řekneš, „Už vím, jak se sebou zacházet.“

A to jsou dvě úplně jiné dovednosti.

Znám ženy, které se vždy nadchly do „přeměny života“. Šly do toho po hlavě. To chce skoro každý. Protože když už si uvědomí v jakém „průs.. průšvihu“ se nachází, tak to chce co nejrychleji zvrátit.
A to je, dle mého, cesta do pekel.
Nastaví se do režimu takového, který je celoročně/celoživotně neudržitelný.

Je třeba taky připustit fakt, že to není všechno nebo nic. Přijdou dny, kdy z jakýchkoliv důvodů vypadnete z vašeho najetého plánů. Máte připravený jiný? Minimalistický. Abyste po čtvrt roce výpadku zas nezačínali od úplného začátku.

Přesně na tohle se budeme dívat i v nové edici NASTARTUJ SE. Nejen „co mám dělat“, ale jak vůbec poznat, co potřebuje právě moje tělo.

Přidat se zdarma můžeš tady: NASTARTUJ SE